Kumuš - náčelník dávných předků
Svět stvořil Kumuš, náčelník dávných předků a nejvyšší bůh kmene Modoků, neboť jim dal jejich zemi. Rozházel po světě semena a žádal hory, řeky a prameny, aby se o ně postaraly. Kumuš nikdy nezemře a nic ho nemůže zabít, protože nosí na zádech zářivý disk, který mu vždy vrátí život, stejně tak jako on dokáže vrátit život mrtvému, pokud mu na hlavě zbyde byť jen jediný vlas. Nyní žije na nebesích, ale kdysi žil na zemi.
Jednoho dne se rozhodl Kumuš opustit svůj domov a vydal se na konec světa. Po mnoha letech se vrátit a přivedl s sebou dceru. Nikdo neví, kde se vzala, když se Kumuš vrátil, všichni lidé, které znal, byli po smrti.
Své dceři ušil desatery šaty. Jedny pro každé období života. Poslední – ty nejkrásnější, byly určené na pohřeb. Byly ušité z jelení kůže a ozdobené zářivými lasturami.
Několik dní předtím, než se stala ženou, šla tančit do Kumušova domu. Poté usnula a měla sen, že brzy zemře. Když se probudila, požádala otce o její pohřební šaty. Nabízel jí jiné, ale všechny odmítla, chtěla jen ty pohřební.
Krátce poté, co dívka šaty oblékla, zemřela a její duše se vydala na západ. Smutný Kumuš poté prohlásil: ,, Vím o všem, co se nachází na zemi. Nad ní i pod ní. Půjdu za její duší do slují Domu smrti.“
Dům smrti byl krásný a plný duší. Bylo jich tam velké množství. Kumuš na nějakou dobu zůstal, aby si s duchy zatančil.
Nakonec ho Dům smrti přestal bavit a chtěl se vrátit na zem a zabydlet ji lidmi. Proto vzal s sebou košík plný kostí. Ale kosti nechtěli být opět na zemi. Křičely, bušily do něho a přinutily ho, aby se zastavil. Dvakrát Kumuš upadl a dvakrát mu kosti vyklouzly z košíku a vydaly se zpátky. Podruhé na ně rozzlobeně křikl: ,,Tiše, kosti! Život je krásný!“ Tím kosti uklidnil.
Když Kumuš konečně dorazil na světlo, vytáhl kosti z košíku a rozházel je po zemi. Postupně vstávaly ze země jednotlivé kmeny. Jako poslední se objevili Modokové, Kumušův vyvolený kmen a vzkázal mu: ,,Budete jen malý kmen a budete mít mnoho nepřátel, ale budete nejstatečnější ze všech.
Poté se rozloučil s dcerou a vydal se na konec světa. Po cestě slunce došel doprostřed oblohy, kde žije dodnes.
Proroctví, které dal Kumuš svému kmeni se naplnilo.Stalo se tak, když byli vytlačeni ze svého území v roce 1864, které se nacházelo na hranicích Kalifornie a Oregonu. Tehdy dokázalo 60 Modoků čelit půl roku tisícovce vojáků. Tehdy skutečně ukázali velikost jejich statečnosti.
